Na jaře je teplo - v zimě byl mráz aneb "Lezba s hořičáky ve Vysokých Tatrách"  

Jako každý rok se jelo na přelomu února a března do Vysokých Tater do Velické doliny, kde bylo ubytování zajištěno v horském hotelu Sliezský dóm. Předpověď počasí vypadala docela slušně (polojasno, občas sněháňka), lavinová situace přijatelná - dvojka. Se svým parťákem Tondou Noskem jsme nabalili cepíny, mačky, lana a nějakou tu lahvinku a celí chtiví vyrazili s hořičáky. Jen 500 km cesty a jste tam. Toník to nahoru na chatu, se svým batohem 40 kg, poctivě vybouchal za pár drobných na skůtru a mě nezbylo než frčet na skialpech. Jo, trénink je třeba! Už cestou zjišťuji, že idylka se sluníčkem bez sněžení vzala za své a ve vánici dorážím na "hotýlek". Za 22 "éček" za noc se tu můžete osprchovat a ráno dostanete pěknou snídani. (pozn.: 22 EURO nám dali jako horolezcům na oddílové akci, jinak si přitlačíte 2x tolik) Za pár hodin dorazila i horda nováčků a instruktorů z oddílu HoHo-Hořice. Myslím, že letos se sešla hustá partička, slušně vybavena velkou zásobou lihovin všeho druhu. Hnedle v šest večer začala párty, která trvala až do rána. Z restaurace, kde jsme ochutnali něco Zlatého Bažanta a Demenovky je večírek přesunul na jakýsi pokoj a troufám si tvrdit, že takový hukot tady dlouho nezažili. Akce se zúčastnil i pan "Kytara" s pány "Rum, Vodka, Fernet, ..." a pozadu nebyly ani paní "Zelená a Slivovice". Obzvláště pak instruktoři a zasloužilí horolezci ukázali na vlastním příkladu, co se nemá noc před náročným výstupem dělat. Ale sranda musí "bejť".Ráno sotva vstáváme a při pohledu na vánici, která je venku, se nikomu do terénu moc nechce. Dost přisněžilo a lavinová situace se rapidně zhoršila. S Toníkem vybíráme protější žlab ve Velické stěně naproti přes dolinu a kolem deváté už s ruksaky valíme na nástup. Sněhu "po kokota".

P2270092

P2270097

P2270099

P2270100

P2270101

Trochu se začínám obávat, aby to někde neulítlo, ale bojuji nahoru pod stěnu. Kolegové "instruktoři", kteří se ten den potulovali s nováčky po okolí, nám poradili. "Jo, to jděte do toho žlabu, tam bude jen tak trochu naprášeno." Ajta krajta, chyba lávky! V samotném žlabu bylo sněhu ještě víc! Asi metr! A to je při sklonu 40 - 60 stupňů už docela nepřekonatelná překážka, nehledě na to, že to může každou chvíli rupnout a balíte se dolů. První délku lana nechávám táhnou Toníka. Byla to spíše dupačka ve sněhu, trochu skály a ledu, občas drn s trávou. Na štandu jistím asi 3/4 hodiny a jsem zmrzlý jak lejno, ale bylo to pravdu těžké se tím sněhem prohrabat, a tak to Toníkovi odpouštím. Dolézám k dalšímu stanovišti. Teď povedu já, už půjde více do tuhého. Pořád sněží, strašný fuják a ze shora neustale malé lavinky co se sypou všude, vidět je tak 20 - 30 metrů někdy ani na krok. 

Chvílemi ani nevím, kde jsem, kam seknout cepín natož kde by mohla být nějaká škvíra na skobu nebo frend. Dolezeno! "Zruš!!!" hlásím na pěkně zbudovaném štandu. Kde je Tonda v té vánici jen tuším a asi mě ani neslyšel. Dorozumíváme se už jen taháním za lano, ale to kupodivu funguje spolehlivě. Za chvíli vidím, jak se probíjí tím "sajgonem" nahoru a občas udělám nějakou tu fotečku, protože to by nám asi ani nikdo nevěřil. "Kurňa já mám zmrzlé ruce na dranc" povídá Toník na štandu a ukazuje mi svoje slabé fleecové rukavičky, které jsou obalené namrzlým sněhem. Má ruce na led! Hlavně že má dole pod nástupem v ruksaku pořádné palčáky! Vzhledem k počasí a sněhu to dneska balíme a tak mu půjčuji svoje a dolu půjdu v jeho rukavicích. Slanit jde rychle a tak už za chvíli lemtáme horký čaj pod stěnou. Neustále mám strach, že se to urve, tak padáme na chatu nejbezpečnější cestou. "Uf" říkám si, když se zavrtám do peřin na chatě a sleduji tu činu venku.Nepoučeni z včerejšího večera se opět rozjíždí další mega večírek. Do rána, pro změnu! Ráno je venku opět silná vichřice a nikomu se tam nechce. Krom toho zase připadlo a na některých místech je vidět, že se samovolně utrhly už docela slušné laviny. Naneštěstí pro nás je to v místech, kudy je jediné místo průstupu nahoru do doliny, kam se chceme dnes vydat. No, zapnout "pípáky", odvahu, opatrně a do toho. Uvolil jsem se k tomu, že to prošlápnu, ale když mi to pod nohama porupávalo, tak sem měl naděláno v gatích. Dali jsme to! Nahoře nás však sfoukla taková vánice, že procházíme pouze dolinou pod Gerlachovský štít a bez šance na nějaké lezení se vracíme domů. Myslím, že všichni byli rádi, že už jsou doma. A tak nepoučeni z dvou předchozích večerů se opět rozjíždí giga mejdlo, zítra se už odjíždí, tak se jede do "plnejch". Na rozdíl od předešlých mejdanů se připojilo i trochu "sušeného, zeleného". Akci jsme všichni přežili. Hezkým dovršením pak byla SMS-ka, která mi přišla asi za dva dny od kámoše. Píše, "Hory byly skvělé, jen je mi divné,proč je mi pořád tak blbě ...". Tak to je taková pěkná tečka za tím naším případem, opakuji, tak to je taková pěkná tečka za tím naším případem.

Prochy...

PS: zima je pryč a cepín a lyže jsem vyměnil za pádlo a kajak, tak příště hodím nějaký report z vody ...